Teslou do Amsterdamu za RD8100

Nebudu se tady rozepisovat o nových funkcích a vychytávkách, které tam přibyly, myslím, že to už každý zná… Ačkoliv jednu si neodpustím :). Víte, že potvrzení vaší sítě (ta šipka, která musí svítit pořád dopředu) funguje i na obyčejných kleštích, které máte v tašce? Prostě pecka! Nový lokátor si žádá noblesní uvedení ve světě, a proto jsme byli pozváni na tuto Show do Amsterdamu.

Jasně, teď si každý řekne: no jo Amsterdam, to tam jeli za slečnama v těch červených kabinkách, za mariánkou do coffeshopů a za pšeničným pivem... Jenže to nás neznáte... My jsme slušní kluci z Radetonu a jedeme tam jen za novým krásným lokátorem, za přírodou, za kulturou... Poznat to starodávné město, kde se v 17. století psaly dějiny světa, obchodu, mořeplavby. Za krásami RD8100 a městem, kde dlouho žil náš myslitel Jan Ámos Komenský, Rembrandt a další významné osobnosti. Město s jedinečnými vodními kanály, které na vás dýchnou romantikou i urbanistickou dokonalostí tehdejších stavitelů, kteří vybudovali město na bažinách. Těšíme se na město plné tolerance, kde žije na 180 různých národností. Chápejte, možná to budou číst i naše ženy :).
No tak dobře. Je jasné, že Red Light District nás nemine. A jsem zvědav, jestli jsou ty slečny opravdu tak krásné, jak se o nich mluví.

Tak, a padlo rozhodnutí, že jedeme do Amsterdamu zadarmo. Ptáte se, jak je to možné? Že by byli kluci kouzelníci? Nebo měli létající kufr kouzelníka Viga, rádce krále Hyacinta? Ne! Kluci pojedou Teslou. A to je něco!

Když jsme jednotlivě sedali za volant, bylo vidět, že je každý roztřepaný a připadá si jako v autoškole. Plno nového a funkce, které nás nepřestávaly překvapovat a bavit zároveň. Můžete řídit ve špičce, v pěti pruzích, být otočení na kamaráda dozadu a ještě mít nohy za ušima a přece se nenabouráte.

Mrkněte se na video z naší cesty a na závěr malý bonus :). 

Cesta nám utekla jako voda a už tu byl dýchánek s naší novinkou. Vzhledem k tomu, že jsme dodávali hodně sad do RWE již v předtermínu oficiálního prodeje, měli jsme již „osmtisícstovku“ docela dobře zmáklou. A jako vždycky byly naše dotazy o level dál než u ostatních, čili se těm klukům z Radetonu musel nakonec věnovat sám nejvyšší inženýr vývoje :). Bylo super, že jsme se nakonec dozvěděli snad vše, co nás zajímalo a nebylo nám jasné. RD8100 nás ještě více překvapila. Ty cívky a zpracování lokátoru uvnitř jsou opravdu precizní. Měli byste vidět, co je možného vidět uvnitř jiných lokátorů!

A přišel večer. Jedeme hromadně do města. Lehká nervozita, vždyť prý se dá na ty slečny koukat prakticky z jednoho metru... nevěřím. Je to ne-u-vě-ři-tel-né, ale je to tak! Už z dálky na nás svítila ta červené světla lemující jednu výlohu za druhou. Koukám, že to vlastně není ani výloha, že jsou to jednotlivé dveře. Najednou jsme na ulici, kde je kanál, domy a mezi nimi asi milion lidí. Ne. Možná vlastně dva miliony. Nic takového jsem jaktěživ neviděl (a už asi nikdy neuvidím). Koukám na jednu z výloh a říkám si, jak je možné, že tak krásná a milá stvoření tady stojí za těmi dveřmi polonahá. A za každou z nich vidím velký příběh, který se musel odehrát, než se ty polonahé víly dostaly až za tyto dveře. Najednou mě ze snění někdo přerušil a byl to Petr, který mě táhl za rukáv a já vlajíc za ním ho následoval. Jediné, co z něho vypadlo, bylo „tak to musíš vidět“ a dotáhl mě před jednu z výloh, kde byla opravdu jedna z nejkrásnějších tamních slečen Ukrajinka Ela. Dali jsme si jednoho točeného Heinekena a moudře pohovořili o tom, jak tady můžou vychovávat děti. Kudy se ty děti vrací z kroužků? Těmito ulicemi? No hovořili jsme moudře i o jiných věcech, ale to sem psát nebudu :). Ráno jsme ještě nakoupili dárky pro naše ženy, protože černé tulipány, to je také něco, co člověk nevidí každý den. V sýrárně jsme koupili kozí sýry a vydali se směr domov.

Doufáme, že RD8100 bude náhradník za RD8000 vskutku jedinečný a že vám lokátory budou zase dobře sloužit, stejně jako předešlé verze.